Dale Sanders, "Šedý vous": Muž, který odmítl zestárnout

Ve chvíli, kdy většina lidí začíná svůj život stále více přizpůsobovat věku nebo se rovnou zavírá do rakve, Dale Sanders dělá pravý opak. Ve svých 91 letech před pár dny dokončil jednu z nejtěžších dálkových turistických tras na světě. Severoamerický Appalachian Trail, více než 3 500 kilometrů dlouhou stezku vedoucí přes Apalačské pohoří z Georgie do Maine, prošel podruhé v životě. A znovu se stal nejstarším člověkem, který ji dokončil.

Sanders přitom není člověkem, který by se ke svým dobrodružstvím propracovával od mládí jako profesionální horal. Narodil se v Kentucky v roce 1935, tedy v době, kdy samotný Appalachian Trail ještě neexistoval v dnešní podobě. Jako chlapec vyrůstal na tabákové farmě a kvůli své drobné postavě byl terčem šikany. Právě tehdy se u něj podle jeho vlastních slov začala formovat potřeba dokazovat sobě i ostatním, že fyzické limity nemusí určovat, co člověk dokáže.

Místo klasických kolektivních sportů se věnoval akrobacii, gymnastice, plavání a později potápění. V roce 1959 měl podle dobových materiálů vytvořit rekord v zadržení dechu pod vodou - uváděný čas činil 6 minut a 4 sekundy. Tento konkrétní světový rekord se však dodnes nepodařilo nezávisle ověřit, takže je fér jej uvádět jako Sandersovo tvrzení, nikoli jako bezpečně doložený Guinnessův rekord. V roce 1965 se nicméně stal držitelem prestižního ocenění Athlete of the Year v rámci International Underwater Spearfishing Association.

Jeho život přitom nebyl jen sledem sportovních výkonů. Sanders strávil desetiletí prací v oblasti parků a rekreace a významnou část kariéry působil u amerického námořnictva. Do důchodu odešel v roce 2002. Vystudoval pedagogiku a dlouhodobě se věnoval také práci spojené s pobytem lidí v přírodě. Je to důležitý detail jeho příběhu: dobrodružství u něj nebylo únikem od života. Bylo jeho přirozeným pokračováním.

Ve skutečnosti začal až po osmdesátce

Jedna z nejzajímavějších věcí na Sandersovi je, kdy jeho velká dobrodružství vlastně začala. Když mu bylo osmdesát, vydal se sám na kánoi po celé délce Mississippi. Z pramene až k Mexickému zálivu překonal přibližně 2 300 mil a zvládl to za 80 dní. Výpravu spojil s podporou výzkumu juvenilního diabetu a podařilo se mu při ní získat také finanční prostředky na tento účel. Stal se nejstarším člověkem, který tehdy takovou cestu absolvoval. Později byl jeho věkový rekord překonán - a Sanders se vrátil, aby jej znovu získal.

Právě to o něm možná říká víc než samotné rekordy. Sanders není člověk, který něco jednou dokáže a potom si sedne do křesla a vzpomíná. Když někdo překoná jeho rekord, nebere to jako důvod skončit. Bere to jako výzvu.

Ve svých 82 letech se proto pustil do dalšího projektu: Appalachian Trail. A tady je zajímavý paradox. Před svou první cestou po Appalachian Trail nikdy neabsolvoval pěší túru delší než dva týdny. Přesto se rozhodl projít celou trasu dlouhou přes 2 190 mil. V roce 2017 ji dokončil během sedmi měsíců a stal se tehdy nejstarším člověkem, který ji v rámci jednoho roku absolvoval.

"Grey Beard"

Na stezce dostal přezdívku Grey Beard – Šedý vous. Její původ je přitom trochu osobnější. Jeho dlouhý vous samozřejmě sehrál svou roli, ale Sanders vysvětloval, že jméno souviselo také s jeho obdivem k indiánskému náčelníkovi, kterého si vážil. Postupně se z Grey Bearda stala mnohem víc než přezdívka. Stal se z ní symbol člověka, který se odmítá smířit s představou, že určitý věk automaticky znamená konec dobrodružství. A právě na Appalachian Trail se ukázalo, že jeho největším soupeřem nebude samotná stezka, ale především jeho vlastní tělo.

Samota není vždycky romantická

Jeho první cesta po Appalachian Trail nebyla jednoduchá. Sanders šel velkou část trasy sám a právě samota pro něj představovala jednu z nejtěžších částí celého dobrodružství. Přestože je přirozeně společenský člověk, dlouhé hodiny a dny bez lidí u něj vedly dokonce k obdobím psychického propadu. To je možná jedna z nejzajímavějších částí jeho příběhu pro každého, kdo se zabývá samotou. Samota totiž není automaticky totéž co osamělost.

Sanders byl fyzicky sám, ale nebyl odříznutý od světa. Na trase potkával další turisty, dostával podporu od lidí, kteří ho znali z internetu, a vznikla kolem něj komunita takzvaných trail angels - lidí, kteří dálkovým turistům pomáhají jídlem, dopravou, ubytováním nebo prostě povzbuzením. Někdy stačilo, aby na něj někdo zavolal jeho trailové jméno "Grey Beard". Sanders později vzpomínal, že právě podobná setkání mu pomáhala pokračovat. Jeden z nejlepších komplimentů, které tehdy dostal, podle něj zněl: "Chci být jako ty, až budu v tvém věku."

To je pozoruhodná obrácená role. Devatenáctiletí, třicátníci a další mladí turisté na stezce se najednou nedívají na starého muže jako na někoho, komu je třeba ustupovat. Dívají se na něj jako na člověka, od kterého se mohou něco naučit.

Rekord mu mezitím někdo vzal

Sandersův rekord ale nevydržel navždy. V roce 2021 dokončil Appalachian Trail ve věku 83 let Meredith "M. J." Eberhart, známý jako Nimblewill Nomad, a stal se novým nejstarším člověkem, který trasu zvládl. Paradoxně se tím mezi oběma muži vytvořilo přátelství. Sanders svého nástupce dokonce podporoval v době, kdy Eberhart několikrát uvažoval o tom, že výpravu vzdá. A pak přišel okamžik, kdy Sanders oznámil, že chce rekord získat zpět. Tentokrát mu nebylo 82 ani 83. Bylo mu devadesát.

Návrat v devadesáti

Na svou druhou cestu po Appalachian Trail vyrazil 6. září 2025 z Harpers Ferry v Západní Virginii. Zvolil netradiční strategii. Místo klasického postupu z jihu na sever se nejprve vydal směrem na jih do Georgie a poté se vrátil do Harpers Ferry a pokračoval na sever do Maine. Pravidla pro thru-hike totiž umožňují dokončit jednotlivé části stezky v různém pořadí během jednoho roku.

Tentokrát měl také početnou podporu. Jeho zázemím se stal pickup s obytnou nástavbou přezdívaný Base Camp on Wheels. Řidiči a dobrovolníci mu pomáhali s logistikou, jídlem i plánováním dalších úseků. Jedním z nich byl právě jeho přítel Eberhart. Sanders počítal přibližně s dvanácti mílemi denně a jedním volným dnem týdně. Jenže ve svých devadesáti už nebyl tím mužem, který v roce 2017 zdolal stejnou trasu. Sám přiznával, že navzdory několikaměsíčnímu tréninku nedokázal svou tehdejší fyzickou kondici zopakovat. A některé části stezky pro něj byly tentokrát dvakrát náročnější.

Sedmdesát jedna pádů

Na rozdíl od první výpravy se jeho cesta změnila téměř v boj s gravitací. Sanders během výpravy spadl 71krát. Šest pádů označil za vážné. Jeden skončil hospitalizací. Při jiném si v kamenném terénu poranil ruce a nohy. Později mu ochrnula část levé ruky a lékaři se obávali mrtvice. Nakonec se ukázalo, že šlo o uskřípnutý nerv. V jednu chvíli dokonce zvažoval, že skončí. K tomu se přidala smrt jeho tchyně a návrat domů do Tennessee. Jeho manželka ho ale přesvědčila, aby se na stezku ještě vrátil. A on se vrátil.

V některých momentech přitom jeho přístup působí až absurdně prostě. Po jednom náročném dvanáctimílovém dni začal být unavený, lehl si přímo na stezku a dal si krátkého "šlofíka". Po pár minutách se probudil, vstal a pokračoval.

31. srpna 2026

V pondělí 31. srpna 2026 vystoupal Dale Sanders na vrchol Mount Katahdin v Maine. V devadesátijedna letech.

Tím dokončil celý Appalachian Trail a znovu získal titul nejstaršího člověka, který jej absolvoval. Celá cesta tentokrát zabrala 359 dní. Na vrcholu se zastavil, zvedl ruce a pomodlil se. Potom poděkoval Bohu, své podpůrné skupině a lidem, kteří mu pomohli dostat se až na konec. A příznačné je, že ani tady příběh nekončí.

Sanders už mluví o nových rekordech. Mezi jeho další významné výkony patří mimojiné zdolání Grand Canyonu stylem rim-to-rim-to-rim(z jednoho kraje kaňonu na druhý a zpět) ve věku 85 let a pozdější návrat k pádlování po Mississippi. Ve svých 87 letech znovu absolvoval celou délku řeky a získal zpět věkový rekord, který mezitím někdo překonal.

Nejde jen o rekordy

Byla by ale škoda udělat z Dalea Sanderse pouze dalšího podivuhodného devadesátníka, který "poráží věk". Jeho příběh je zajímavější. Sanders opakovaně mluví o tom, že stárnutí není důvodem přestat žít. Neříká, že člověk musí v devadesáti lézt přes hory. Říká něco podstatně jednoduššího: člověk by neměl automaticky přestat dělat věci, které ho baví, jen proto, že se blíží určitému věku.

Jeho vlastní životní filozofie stojí na pohybu, pobytu venku, kontaktu s přírodou a ochotě nevzdávat své sny. A zároveň si uvědomuje, že člověk nemusí všechno zvládnout. Před druhým přechodem Appalachian Trail otevřeně připouštěl, že možná nedojde až na konec. Přesto pro něj měla cesta smysl i v případě neúspěchu. To je důležitý rozdíl. Nejde o to vždycky vyhrát. Jde o to mít ještě pořád za čím jít.

A co samota?

Možná právě tady je Dale Sanders pro samota.org nejzajímavější. Jeho život opět ukazuje, že samota nemusí být prázdné místo, které se člověk snaží co nejrychleji zaplnit. Může být prostorem pro pohyb, přemýšlení, dobrodružství a vlastní rozhodnutí. Sanders na svých cestách samozřejmě nebyl permanentně sám. Potřeboval lékaře, manželku, přátele, dobrovolníky i náhodné lidi potkávající na stezce. To je důležité nepřehlédnout. Samostatnost totiž neznamená nepotřebovat nikoho. Znamená vědět, že svůj život nemusíme odevzdat do rukou ostatních. Dale Sanders šel po stezce především proto, že tam jít chtěl. Nikdo mu v 91 letech nemusí vysvětlovat, že už je starý. On to ví. Cítí to na každém kopci, při každém pádu a každém ránu, kdy musí znovu vstát. A přesto jde. Proto jeho příběh rozhodně není příběhem o věku. Je příběhem o vnitřní svobodě. Protože existuje rozdíl mezi tím, když člověk žije sám a když přestane žít podle sebe.

A Grey Beard Sanders ve svých 91 letech ukazuje, že mezi těmito dvěma věcmi může být úplně jiný svět.

FOTO: Robert F. Bukaty / AP