Popravdě úplně nevím, jak tyhle řádky pojmout. Existují myšlenky, které si musí člověk nechat pro sebe a to i přesto, že má někdy potřebu je vyřvát do světa. A je jedno jestli jsou dobré nebo špatné. Protože i člověk, který si buduje vztah k pozitivní samotě může mít někdy potřebu zmizet z ne zrovna dobrého důvodu. Ale proto tu nejsem. Nechci zde udělat nějaký antidepresivní koutek pro nešťastné jedince. Vím, že někdy je psychika svinstvo, mohl bych o tom vyprávět, ale někdy se opravdu stačí nadechnout a jít... A většinou už první metry ukážou, zda jsme se vydali správným směrem.

Mimo rodiče mi dal hodně do života můj děda. Miloval jsem víkendy a prázdniny u něj v Horním Městě. Nejlepší kuře na světě ze staré remosky, smaženej sýr o kterém se mi pak ještě v týdnu zdálo. Ale taky misky s ovocem nebo zeleninou, lískové ořechy, vše ze zahrady. Koukání na sport na opravdu malé, ale už barevné telce, hraní člobrda, Dámy, pexesa a spoustu jiné zábavy ve dnech strávených u něj a s ním. Samozřejmě i s kamarády z okolí. Měli jsme u školního hřiště strom, na který jsme lozili spoustu let krom zimních měsíců. Každý měl svou větev. Byl policejní stanicí, kasárnami, bankou, věznicí, pirátskou lodí a vším, čím bylo zrovna potřeba. Ale hlavně byl naším dětským útočištěm. Zde vznikali všechny výpravy do okolí, tady se vše plánovalo a pak probíralo, tady jsme se smáli, občas pod někým křupla větev a i si sem tam pod stromem vjeli do vlasů. Bylo to parádní. V zimě sáňkování od školy, někdy i z točny autobusu u KD až dolů k bývalemu mlýnu pod Josefkou, mimochodem spjatou s motokrosem, který mě také dost ovlivnil.

Ale rád jsem se s dědou vydával na špacíry do okolních lesů, spali jsme ve staně. Nikdy nezapomenu, když nám za stanem v lese štěkl srnec a já si normálně cvrnkl jak jsem se lekl. Malej klučina skoro podělanej strachy. Ale s dědou, který by mě ochránil. Ve staně jsem spával i u něj na zahradě a pamatuji si, že jsem měl takovou důvěru, že jsem sám chodíval spávat do okolí s celtou a spacákem. Jednou mě na louce vzbudili krávy a to tím způsoběm, že mi jedna vyloženě čučela do áčka. Už se mi to trošku ztrácí, nevím kolik mi bylo let, ale bylo to dlouho před pubertou. Děda byl vášnivý turista, takže Rýmařovská padesátka s ním, samozřejmě na kratších trasách byla povinností, Taky jsem se s ním účastnil padesátky na kontrolním stanovišti. Dával jsem turistům do wander booku razítka a z várnice naléval čaj. Báby ze mě byly hotové, jakého má děda šikovného vnoučka. Tady určitě vznikl můj vztah k přírodě, nevím jestli k samotě jako takové. I když je pravda, že asi nějaké náznaky tam byly. Ale asi v tom, že jsem zrovna ´nemiloval kolektivní sporty...